ODKAZ:
Vlastní výstavy Comenius Museum Naarden
Výstavy Muzea Jana Amose Komenského v Comenius Museum Naarden
ODKAZ: VLASTNÍ STRÁNKY MUZEA KOMENSKÉHO V NAARDENU
Z rozhodnutí vlády České republiky z 21.4. 2004, která se zavázala k financování a péči o Památník byla následně dne 1. 12. 2004 podepsána mezinárodní smlouva mezi Muzeem J.A.Komenského v Uherském Brodě, městem Naarden a nadací Stichting Comenius Naarden, na jejímž základě je naardenské muzeum spolu s Památníkem provozováno. V rámci této spolupráce připravilo uherskobrodské muzeum i stálou expozici Vivat Comenius, která byla slavnostně otevřena 24. května 2006.
Komenský byl v Naardenu pohřben 22. listopadu 1670. Jeho hrob však brzy upadl v zapomnění. Až v 19. století, kdy se obnovil zájem o osobu Komenského, je pátráno, kde jsou jeho ostatky uloženy. Roku 1836 navštívil Naarden básník a archeolog Jan Erazim Vocel, avšak po hrobu marně pátral na hřbitově u zdejšího hlavního chrámu sv. Víta.
V roce 1872 zahájilo pátrání české učitelstvo. Přihlásil se starý naardenský notář a starosta J. Ph. de Roeper, který zjistil v rejstříku hrobů, že J.A. Komenský byl pohřben v hrobě číslo 8 ve valonském kostelíku. Kostelík, pocházející z druhé poloviny 15. století, byl součástí rozsáhlého kláštera sester třetího řádu sv. Františka a pak v něm byl sirotčinec. Od roku 1652 byl propůjčen francouzským uprchlíkům. Jejich pastor Gottfried Hotton, přítel Komenského, ho vysvětil a jeho následovník J. L. Grouwels zde Komenského pohřbil. Na konci 18. století užívali kostel luteráni a na počátku 19. století byl přidělen sirotčinci a pak vojsku.
V průběhu let byl kostelík uvnitř přestavován: byla zde továrna na kalikové plátno, tkalcovna, krejčovská dílna, strážnice a dokonce vojenská věznice. Z původního ušlechtilého gotického slohu zůstaly pouze zbytky oken a přední část kostelíku. Chrám byl rozdělen mezistropem a několika příčkami, aby mohly vzniknout samostatné místnosti.
V jubilejním roce 1892 byla v Naardenu postavena mohyla, na níž byl nápis: „Jan Amos Komenský, učitel národů: rodem Moravan, jazykem Čech, povoláním bohoslovec. Vděčné potomstvo.“ Jeho odhalování byli přítomni mnozí Češi a Moravané. Roku 1920 byl poblíž kostelíka postaven pomník Komenského, který je dílem sochařů Josefa Strachoňovského a Ladislava Šalouna.
Po vzniku samostatné Československé republiky sílily hlasy, aby se alespoň důstojně opravilo místo posledního odpočinku učitele národů, když ztroskotaly pokusy o převezení ostatků do rodné vlasti. V dubnu 1927 byl do Naardenu vyslán přední československý antropolog a osteolog prof. dr. Jindřich Matiegka. Holandská a československá strana se dohodly na průzkumu valonského kostela a zvláště hrobu číslo 8. Matiegka spolu s přednostou památkového ústavu v Brně ing. Stanislavem Sochorem provedli v roce 1929 v součinnosti s holandskými partnery a znalci příslušný výzkum. Ostatky, u nichž byla vyslovena pravděpodobnost, že se jedná o Komenského (všechny hroby v kostelíku nebylo dovoleno zkoumat), byly pietně složeny do dubové skříňky a uloženy do hrobu.
Otázku hrobu Komenského bylo nutno řešit i po stránce politicko-právní. A tak proběhla několikaměsíční jednání mezi Nizozemským královstvím a Československou republikou, jež vyústila v podpis mezinárodní smlouvy dne 28.3. 1933, podle které Československo převezme do nájmu valonský kostel za symbolické nájemné jednoho holandského guldenu a zavazuje se kostel náležitě opravit, adaptovat a udržovat v důstojném stavu.
Již od roku 1931 se začaly připravovat opravy kostela pod vedením Ladislava Machoně a Stanislava Sochora. Byla odstraněna omítka z původně neomítnutých pálených cihel, zazděná okna byla vybourána a uvedena do původního stavu. Z prvního okna byl zhotoven vchod s mramorovým obložením a nad portálem byla umístěna pamětní deska. Po úpravě vnitřních prostorů a úpravě kasárenského dvora mohlo být mauzoleum 28. března 1935 otevřeno veřejnosti. V letech 1935 – 1937 proběhla závěrečná umělecká výzdoba mauzolea. Dle projektu Ladislava Machoně se na ní podíleli profesoři pražské Umělecko-průmyslové školy i řada dalších československých umělců: malíř Jaroslav Benda (skleněné clony paraventu s nápisy a letopočty), Jaroslav Horejc (kovový svícen, osm plastik na mříži s výjevy ze života Komenského), Karel Štipl (ornamentální dřevěná mříž z lipových motivů a československým státním znakem) a řada dalších umělců a řemeslníků. Veřejnosti bylo mauzoleum slavnostně předáno 8. května 1937.
Následující pohnutý vývoj v Komenského vlasti se odrazil i na Památníku Komenského v Naardenu. Nizozemská vláda po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava z obav, aby smlouva nepřešla na nástupnický fašistický Slovenský stát, smluvní ujednání raději zrušila. Další komplikací byla změna režimu v roce 1948, která vztahy značně ochromila. Přesto Památník zůstal přístupný a ve městě byla umístěna i umělecky cenná socha Komenského od Vincence Makovského. Pád totalitního režimu v roce 1989 umožnil prohloubení kontaktů a vzájemné spolupráce. Do budovy přilehlé k Památníku se přestěhovalo Komenského muzeum (Comenius Museum Naarden), provozované jeho nizozemskými příznivci.
RS Naarden