HISTORIE A POSLÁNÍ ČASOPISU

Uherskobrodské muzeum už záhy po svém založení (1898) vydávalo Ročenky, jež informovaly o aktivitách Musejní společnosti. Ročenky byly vydávány nepravidelně a neměly ráz odborného časopisu, byť informovaly i o badatelských aktivitách. V padesátých letech 20. století je vystřídaly Zprávy Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. Ty byly zvláště zásluhou tehdejšího ředitele RNDr. Jana Pavelčíka, CSc. (1906–1990) již na vyšší kvalitativní i kvantitativní úrovni. Sám J. Pavelčík do tohoto bulletinu také výraznou měrou přispíval. Zprávy obsahují značný podíl příspěvků s archeologickou, etnografickou nebo národopisnou tématikou, ačkoliv i historie a komeniologie zde mají své místo. Zprávy vycházely ročně či pololetně a někdy i čtvrtletně. Počátkem normalizace, v roce 1971, přišel do uherskobrodského muzea mladý filozof a komeniolog PhDr. Pavel Floss (* 1940, 1995 prof.), který po předchozím působení v Muzeu J. A. Komenského v Přerově přišel jako již mezinárodně uznávaný badatel, který měl za sebou důležité výstupy a také byl znám jako pořadatel komeniologických konferencí, jejichž referáty vydával pod názvem Colloquia Comeniana.

V této tradici pokračoval i v Uherském Brodě. Stává se vedoucím komeniologického oddělení a později v letech 1974–1976 zastává i funkci zastupujícího ředitele. Jako odborný komeniolog byl v Uherském Brodě iniciátorem nejen pravidelných mezinárodních komeniologických sympozií, ale stojí také u zrodu nového časopisu Studia Comeniana et historica (SCetH), časopisu pro komeniologii, historii 16., 17. a 18. století a regionální historii moravsko-slovenského pomezí. Studia vznikla přeregistrací starých Zpráv muzea, ale více v sobě nesla dědictví přerovských Colloquií. Colloquia Comeniana byla vysoce odborným komeniologickým časopisem, navíc cizojazyčným (v němčině, v češtině byly pouze některé pasáže nebo recenze), čímž se výrazně rozšířil okruh čtenářů. Colloquia byla plánovanou řadou sborníků, provázející přerovské komeniologické konference. První číslo vyšlo v srpnu 1968, druhé a poslední v říjnu téhož roku. Toto druhé číslo již naznačuje vývoj směrem k odbornému časopisu, když se zde objevují rubriky: Rezensionen a Varia. Odpovědným redaktorem Colloquií byl Pavel Floss, ale k redakčnímu okruhu patřili Josef Brambora (1904–1980), Jaromír Červenka (1903–1983) a Dagmar Čapková (1925–2016), přední osobnosti české komeniologie. Rozdíl SCetH byl oproti někdejším Zprávám velký – změnila se grafická podoba, struktura a především náplň tohoto periodika. Zprávy byly často velmi útlými sešity, které ačkoliv obsahovaly příspěvky i články s nadčasovou hodnotou, představovaly především novinky, které se v příslušném období udály. (Zprávy o činnosti muzea byly ve Zprávách na počátku, ve Studiích na konci sešitu.)

Studia se měla stát časopisem nejen nadregionálním, ale i mezinárodním. Uherský Brod se měl stát střediskem československého komeniologického bádání, programově nadnárodního. Studia měla být jeho publikačním fórem. Tuto charakteristiku, stejně jako i první příspěvky zdědila Studia po Colloquiích, po Zprávách to potom byla zvláště orientace na region. Struktura Studií odpovídá trendu naznačenému v druhém svazku Colloquií. Časopis byl rozdělen na „pars comeniologica“ a „pars historica“, každá z těchto částí obsahovala samostatný oddíl pro články a studie (études et articles) a recenze (critique). K tomu sešit obsahoval i rubriku „varia“. Občas byly vydávány i „dokumenty a prameny“ (ty měly někdy rozsah jako jedno celé číslo – např. Neznámý deník Komenského od Dagmar Čapkové). Počínaje číslem 10/1975 dělení na „pars comeniologica“ a „pars historica“ končí a je zachováno pouze členění na články, recenze a různé. Studia měla vycházet čtvrtletně, ale pro různé potíže, včetně námitek v tiskárně, byla vydávána většinou pololetně. Jako samostatné sešity při tom od poloviny osmdesátých let vycházely kolokviální sborníky. Studia byla organicky spojena s mezinárodními komeniologickými kolokvii, pořádanými Pavlem Flossem a jeho spolupracovníky po Přerově i v uherskobrodském muzeu. Kolokvia byla vzhledem k probíhající normalizaci, která dusila svobodný vývoj vědy a některé badatele izolovala, prostředím k výjimečnému setkávání – vědců, kteří mohli veřejně působit, badatelů zahraničních, ale i těch, kteří nesměli přednášet a publikovat vůbec. Výjimečnost kolokvií a Studií jakožto publikačního média bezpochyby přitáhla výjimečné osobnosti, které by s Uherským Brodem a možná i s Komenským jako takovým nepřišly tolik do styku.

Studia a kolokvia přes tlak, aby se zařadila ke konformním konferencím a časopisům tuto dobu takřka bez úhony přečkala. Během dalšího dvacetiletí žije časopis dále, ačkoliv už není jedním z nemnoha relativně svobodných médií, jako tomu bylo v časech před rokem 1989. Pro komeniology a historiky raného novověku představuje stále jednou z možností, jak publikovat v uznávaném časopise výsledky svého bádání a také informovat zahraniční veřejnost, poněvadž časopis má odběratele v Evropě i v zámoří. Takto není časopis jen jedním z dnes již mnoha muzejních periodik, které jsou důležitým produktem muzejní práce, ale je stále i svorníkem české a světové komeniologie.