Pavel Floss

Filosof a komeniolog, zabývá se zkoumáním osobnosti a vývojem filosofických názorů J. A. Komenského, dějinami středověké a renesanční filosofie, filosofií druhé poloviny 20. století (především postmoderna a její vztah k evropské metafyzické tradici), filosofickou etikou a antropologií, vztahem umění, zvláště výtvarného, a filosofie v evropských dějinách.

Narodil se v Olomouci 22. 9. 1940. Základní a středoškolské vzdělání získal v letech 1946–1957 na olomoucké Jedenáctileté střední škole a poté pokračoval do roku 1962 ve vysokoškolském studiu na tehdejší Historicko-filosofické fakultě Karlovy university v Praze. Již ve své diplomové práci se zaměřil na komeniologickou problematiku (Ideologické konflikty v 16. a 17. století v českých zemích a růst Komenského výchovné koncepce z domácích kořenů), jíž se věnuje dodnes.

V letech 1962–1971 pracoval v Okresním vlastivědném muzeu J. A. Komenského v Přerově jako vedoucí oddělení komeniologie a dějin moravského školství. Zde vydává své první odborné studie: Atomy, pohyb, teplo – Pokus o výklad některých tendencí Komenského kosmologie (Přerov: Vlastivědný ústav, 1964. 20 s.), Neobvykle o Komenském (Přerov: Vlastivědný ústav, 1966, nestránkováno) a Příroda, člověk a společnost v díle J. A. Komenského (Přerov: Muzeum J. A. Komenského, 1968. 78 s.). Mimo to zahajuje pod názvem Colloquia Comeniana tradici komeniologických sympozií, v jejichž organizování pokračuje po svém odchodu z Přerova v Uherském Brodě.

V roce 1971 přechází Pavel Floss na nové pracoviště do Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě, kde se stává vedoucím komeniologického oddělení a později zastává v letech 1974–1976 funkci zastupujícího ředitele. Jako odborný komeniolog byl v Uherském Brodě iniciátorem nejen pravidelných mezinárodních komeniologických sympozií, ale stojí také u zrodu nového časopisu Studia Comeniana et historica, časopisu pro komeniologii, historii 16., 17. a 18. století a regionální historii moravsko-slovenského pomezí. Současně je autorem scénářů výstav (uherskobrodské muzeum, pamětní síň J. A. Komenského v Žeravicích u Kyjova), rozhlasových a televizních inscenací. Intenzivně se věnuje odborné publikační práci. Knižně vyšly obsáhlejší studie Jan Amos Komenský, od divadla věcí k dramatu člověka (Ostrava: Profil, 1970. 170 s.), Mikuláš Kusánský. Život a dílo (Praha: Vyšehrad, 1977. 385 s.), pravidelně publikuje zejména v časopisech Acta Comeniana a Studia Comeniana et historica. V roce 1972 obhájil disertační práci Příroda, člověk a společnost v díle J. A. Komenského.

V období normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let se obrací jeho zájem také k tématům tabuizovaným nebo záměrně opomíjeným. Potřeba svobodné a tvořivé diskuze jej v roce 1971 přivádějí k účasti na bytových seminářích Jana Ludvíka Fischera. Po Fischerově smrti vede tyto semináře spolu s bratrem Karlem až do roku 1983. V letech osmdesátých se rovněž účastní podobných bytových seminářů v Praze a v Brně.

Problematice tabuizovaných témat a odborné komeniologii se věnuje také po odchodu z Muzea J. A. Komenského v roce 1981. Nadále se podílí na organizování komeniologických kolokvií, ve velké míře publikuje v muzejním časopise Studia Comeniana et historica i přesto, že v letech 1986–1990 vyučuje dějiny výtvarné kultury na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Odbornou erudici a soustavný zájem o dějiny vědy, dějiny filosofie a styčné plochy umění a filosofie v průběhu evropských dějin prokazuje v práci Proměny vědění (Praha: Mladá fronta, 1987. 380 s.).

S koncem normalizačního období je Pavlu Flossovi umožněna práce odpovídající jeho odborným znalostem. V mezidobí března a srpna 1990 přednáší dějiny filosofie a kulturní antropologii na katedře sociologie Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci a poté na nově založené katedře filozofie téže univerzity. Zde přednáší dějiny středověké a renesanční filosofie a filosofickou etiku, speciální přednášky koná o postmoderní filosofii a evropské kultuře. V roce 1991 se na olomoucké univerzitě habilitoval svou prací Mikuláš Kusánský, život a dílo a roku 1995 byl jmenován profesorem filosofie. V současné době je rovněž členem La société internationale pour la philosophie médiévale v Lovani a spolupracovníkem Institut für die Kusanische Forschung v Trevíru. Od devadesátých let publikuje v komeniologických periodikách Acta Comeniana a Studia Comeniana et historica a také ve Filosofickém časopise, Souvislostech, Proglasu aj. K jeho zatím posledním publikovaným pracím patří Labyrint srdce a ráj světa (Praha: Fénix, 1992. 172 s.), Úvod do dějin středověkého myšlení (Olomouc: 1994, skriptum) a práce Architekti křesťanského středověkého vědění (Praha: Vyšehrad, 2004), která je prvním dílem v současnosti zpracovávané trilogie nazvané Cesty evropského myšlení. Druhý díl pod názvem Aktéři humanismu a rané renesance vyšel roku 2021. V roce 2005 publikoval Poselství J. A. Komenského současné Evropě. V roce 2020 publikoval ve švýcarském prestižním nakladatelství Schwabe Verlag knihu The Philosophy of Nicholas of Cusa. An Introduction Into His Thinking.

Pavel Floss je stále aktivní jako pedagog na Univerzitě Palackého a také Univerzitě Hradec Králové. Spolu se svým bratrem doc. Karlem Flossem (* 1926) pořádá po vzoru někdejších bytových seminářů Letní filosofickou školu.