Jan Zeman

(18.1. 1884 – 28.12. 1962)

Učitel, uherskobrodský archivář a kronikář, dlouholetý člen Musejní společnosti a dobrovolný pracovník Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě. Narodil se 18. 1. 1884 v Nitkovicích. V letech 1890 – 1896 navštěvoval zdejší obecnou školu. Po přestěhování rodiny do Kroměříže zde absolvoval tři roky studia na měšťanské škole a čtyři léta navštěvoval tamější učitelský ústav, kde maturoval 5. 7. 1903. Své první zaměstnání nastoupil jako zatímní podučitel na šestitřídní obecné škole v Uherském Brodě. Po dvouleté praxi získal osvědčení o učitelské způsobilosti pro obecné školy a pro vyučování náboženství. V roce 1909 odchází do Pozlovic, kde učil na místní obecné škole. Když vypukla první světová válka, byl povolán k třetímu pěšímu pluku do Kroměříže, který byl později nasazen na italské frontě. Tam byl 22. 7. 1915 raněn, zajat a v roce 1916, po delším pobytu v polní nemocnici, převezen do zajateckého tábora ve Florencii. 25. 5. 1917 vstoupil do nově vytvořených Československých legií, s nimiž se vrátil do Československa. V roce 1919 byl propuštěn z vojenské služby jako poručík v záloze a mohl se plně věnovat svému povolání a zájmům.

Ještě téhož roku je jmenován učitelem a správcem jednotřídní obecné školy v Divnicích. Během svého třináctiletého působení v Divnicích se stal nepostradatelným šiřitelem osvěty v tomto kraji. Pořádal přednášky, organizoval místní ochotnické divadlo, staral se o obecní knihovnu, vedl školní i obecní kroniku, a to i v blízké Rokytnici. Mimo to si našel čas i na vlastní literární činnost.

Od 1. 9. 1932 byl služebně přidělen na dívčí obecnou školu v Uherském Brodě, kde působil do svého penzionování v roce 1939. Ve svém novém působišti se ihned zapojuje do osvětové, kulturní a vlastivědné činnosti. Stává se členem Pěveckého sokolského sdružení, je zvolen do výboru Československé obce legionářů. Místem, kterému věnoval nejvíce ze svého volného času, bylo však městské muzeum. Již 6. 3. 1933 je kooptován do výboru Musejní společnosti a stává se jeho jednatelem. Později zastává funkci knihovníka a od roku 1945 až do zrušení Musejní společnosti v roce 1951 pracuje jako archivář. Současně pracuje v letech 1949 – 1955 v administrativě ONV. V letech 1951 – 1956 je členem muzejní komise, která řídí práci muzea, a do roku 1962 je jedním z jeho nejaktivnějších dobrovolných pracovníků. Poslední půlrok svého života prožil v domově důchodců v Buchlovicích. Zemřel v Uherském Hradišti 28. 12. 1962.

Svoji badatelskou činnost zaměřil na poznávání historie Uherského Brodu a jeho okolí. Krátce po zvolení do výboru Musejní společnosti začíná publikovat v tisku své Články a studie k regionální historii. Vysokou hodnotu mají jeho práce, které uveřejnil po důkladném studiu archivních materiálů uchovávaných v muzejním archivu. Ve spolupráci s prof. Bohumilem Sobotíkem sepsal ve čtyřicátých letech řadu příspěvků otištěných zejména v časopisech Lidová tvorba (např. Letochovy „Památky města Brodu Uherského“), Luhačovský lázeňský zpravodaj (např. Pohled do dějin Luhačovic), Zprávy města Uherského Brodu (např. Městské účty uherskobrodské ze 16. století, Zlé zimy, Přehled knihoven v Uherském Brodě). Neopomenul ani osobu J. A. Komenského, jehož životu a dílu věnoval studie: Památka 350. narozenin učitele národů J. A. Komenského, Dvě sestry J. A. Komenského a jejich potomstvo, Město Uherský Brod v době Komenského aj. V roce 1948 přispěl souhrnnou studií Pohledy do dějin královského města Uherského Brodu do sborníku Památník Musea J. A. Komenského v Uherském Brodě (Uherský Brod : 1948). I přes jeho bohatou publikační činnost zůstala celá řada jeho prací v podobě rukopisné a nebyla dosud uveřejněna.