Ferdinand Prager

(25.5. 1870 – 30.12. 1938)

Spisovatel, historik a řídící učitel na obecné škole v Újezdci u Luhačovic. Narodil se v Nivnici 25. 5. 1870 v rodině místního mlynáře Karla Pragera. V roce 1876 nastoupil na nivnickou obecnou školu, kterou opustil v roce 1882. Ve studiu pokračoval na českém gymnáziu v Kroměříži. Maturoval roku 1890 na německém gymnáziu v Olomouci a poté v roce 1891 nastoupil jako podučitel na utrakvistickou školu v Uherském Brodě. Současně působil na měšťanské dívčí škole a později řadu let na pokračovací škole živnostenské. V letech 1926 – 1929 zastával místo řídícího učitele na obecné škole v Újezdci u Luhačovic.

Ve svém volném čase se Ferdinand Prager zabýval činností politickou, kulturní a společenskou, v níž se odrážela jeho láska k českému národu. Byl jedním ze zakládajících členů a později místostarostou Sokola, předsedou Učitelské jednoty Komenský, nepřímo se stal zakladatelem Školy pro ženská povolání a jeho zásluhou vzniká v roce 1922 také Klub československých turistů. V roce 1918 se stal členem Národního výboru a později vstoupil do Sdružení ku navázání a prohloubení styků se Slovenskem a do Štefánikovy společnosti. Výsledkem jeho snah v této oblasti je vybudování Holubyho chaty na Javořině.

Jeho obzvláštní láskou však byla historie města a uherskobrodského kraje, a proto není divu, že již v devadesátých letech minulého století stojí u zrodu městského muzea a Musejní společnosti pro jihovýchodní Moravu. Jako aktivní člen výstavního výboru je spoluautorem Národopisné výstavky konané v roce 1894 a v roce 1902 je poprvé zvolen do výboru Musejní společnosti. V letech 1913 – 1927 zastával funkci jednatele Společnosti a současně od roku 1919 přejímá po Janu Kučerovi správcovství v muzeu. Od roku 1927 je mu přidělena funkce muzejního archiváře, kterou vykonával až do počátku třicátých let.

Základ jeho odborné činnosti spočíval především v důsledném probádání písemných pramenů uložených v městském a vrchnostenském archivu. Zde čerpal látku pro své literárněhistorické práce, přibližující zaniklý způsob života venkovského lidu a měšťanů Uherského Brodu. Své práce publikoval ponejvíce v Lidových novinách, Moravské Orlici, v časopise Ruch, Hospodářské listy a mnoha dalších. K jeho dodnes nejznámějším pracím patří např. Staré cechovní památky, U lípy bratrstva, Vymírající řemesla, Radnice v Uherském Brodě, Dům primátora Jiřího Bartoška, Zahrada Moravy atd. Jeho celoživotním dílem jsou pak tituly Na panství knížat z Kounic a Vinohrad Komenského a jiné historické obrázky. Svoji badatelskou činnost zaměřil i na osobu J. A. Komenského. Toto téma zpracoval v řadě svých přednášek a článků, např.: Drabíkova Lednice, J. A. Komenský jako kočující učitel, Pozdější osudy rodiny Komenských v Uherském Brodě aj.
Po svém odchodu z výboru Musejní společnosti na počátku třicátých let trávil poslední léta života v kruhu svých nejbližších v Uherském Brodě, kde zemřel 30. 12. 1938.