Josef Beneš
(1.3. 1917 – 2.10. 2005 )
Jeho hluboký zájem o národopis jej v roce 1943 přivádí do řad dobrovolných pracovníků Musejní společnosti pro moravské Slovácko v Uherském Brodě. Je pověřen vedením národopisného oddělení a později i správou sbírek výtvarného umění uherskobrodského muzea. Od roku 1950 zastává funkci místopředsedy Musejní společnosti a po jejím zrušení v roce 1951 je zvolen předsedou muzejní komise, která je pověřena prozatímním vedením muzea. V souvislosti s profesionalizací muzejní práce je v roce 1955 jmenován prvním ředitelem Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě. Tuto funkci vykonává do března 1956, kdy odchází na místo referenta pro muzea na Ministerstvu kultury v Praze.
Kromě práce pro muzeum, která zahrnovala vyhotovení hodnotné grafické, textové a fotografické dokumentace terénního výzkumu lidových krojů, zvyků a staveb, se podílel v roce 1947 na přípravě a instalaci národopisné expozice v nově vybudovaném národopisném sále. Společně s Františkem Polanským, Janem Pavelčíkem a Janem Zemanem se v roce 1952 – 1953 podílel rovněž na instalaci nových expozic věnovaných historii Uherskobrodska a osobě J. A. Komenského, na reinstalaci stálé expozice Památník J. A. Komenského (1958). Je také autorem libreta stálé expozice Život a dílo J. A. Komenského (1970).
Přesto si našel čas i na další prohloubení svých odborných znalostí. V letech 1946 – 1949 studuje na Pedagogické fakultě Palackého univerzity v Olomouci obor výtvarná výchova a deskriptiva. Ve studiu etnografie pak pokračuje, již jako zaměstnanec Ministerstva kultury, v letech 1956 – 1961 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1966 obhajuje na téže univerzitě svoji kandidátskou práci z oboru etnografie a v roce 1967 získává titul doktora filozofie. Současně začíná mimo svoji hlavní pracovní náplň přednášet muzeologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity (od roku 1961) a na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (od roku 1965). V letech 1968 – 1982 je rovněž členem Střediska pro výuku muzeologie Filozofické fakulty Karlovy univerzity při Národním muzeu v Praze, tajemníkem Československého národního výboru ICOM a členem ICOM v Paříži (v letech 1957 – 1974), tajemníkem Ústřední muzejní rady Ministerstva kultury (v letech 1960 – 1974) a od roku 1961 řádným členem Národopisné společnosti československé při ČSAV v Praze.
V roce 1982 odchází J. Beneš do důchodu, avšak i nadále se aktivně věnuje problematice spojené s muzeologii a etnografií. Za své zásluhy je jmenován v roce 1987 Čestným členem Muzeologické společnosti a později Národopisné společnosti při Akademii věd ČR. V letech 1990 – 1997 působí jako garant muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě, kde se podílel na založení muzeologického pracoviště a otevření studijního oboru muzeologie. Své etnografické studie věnované moravskému Slovácku uveřejňuje mimo jiné jako stálý dopisovatel v časopisech Malovaný kraj, Slovácké noviny a Brodský zpravodaj.
Bohatá publikační činnost Josefa Beneše zahrnuje úctyhodných 730 titulů z oblasti muzeologie a 220 titulů z oblasti etnografie uveřejněných v různých odborných časopisech a sbornících. Z hlediska odborné etnografické činnosti pro uherskobrodské muzeum jsou však nejvýznamnější jeho první práce: Slovácké lidové umění (1944), Lidové umění ve škole (1949), Rok ve Vlčnově (1946, 2003), Vlčnovský kroj I, II (1957). Je autorem rozsáhlé dokumentace osmi krojových typů a dokumentace lidových zvyků a staveb na Uherskobrodsku. Josef Beneš zemřel 2. 10. 2005.